Jak jsem slíbila v minulém článku o slaných dortech, tak sladká varianta. Různé příležitosti vytváří různé příležitosti. Při pozvání na oslavu 50tin mojí maminky a 70tin mojí babičky jsem dostala ten báječný nápad, že upeču dort. Sama ho upeču a sama ho nazdobím (na což jsem se samozřejmě těšila mnohem víc). Řeknu Vám, že to byla fuška. Místy jsem byla přesvědčená o tom, že vznikající dort poletí z okna.
Ačkoli se mi podařilo celkem bez potíží upéct tmavé i světlé těsto, tak rozříznutí na půl už taková sranda nebyla. Nůž jsem měla moc krátký a těsto se mi rozpadalo pod rukama. Mohu doporučit trik, který mi posléze poradila teta. Těsto se dá velmi jednoduše překrojit nití. Jakkoli se to může zdát jasné, tak mně to v ten moment nenapadlo.
Na slepení jsem vytvořila úplně jednoduchý pudinkový krém. Do 500ml mléka se dají dva pudinky (dle chutě, já dělala vanilkový) a uvaří se do tuha. Po zchladnutí se smíchá s tvarohem. Už jsem nijak nedochucovala, jen jsem polovinu smíchala s kakaem a druhou nechala pěkně vanilkovou.
Skládala jsem vanilkové těsto, kakaový krém, kakaové těsto, vanilkový krém atd. V této fázi jsem se už chytala za hlavu – nevzhledný proužkovaný komínek se zdaleka nepodobal dortu. Poslední nadějí bylo pokrytí marcipánem. Nahoru už krém nedávejte. Jak jsem se dočetla od chytrých kuchařinek, tak pod marcipán by měl přijít máslový krém, jinak se marcipán rozpustí.
Velmi brzy jsem při pečení zjistila, že jiné kuchařky a pekařky nemluví jazykem mého kmene. Výrazy typu: utřete do pěny, vyšlehejte do tuha, nechte uležet mi nedávaly smysl a potřebovala bych k nim výklad. Čím to mám utřít? Jak má vypadat ta pěna? Jak poznám dostatečně tuhé? Jak poznám, že si to dostatečně ulehlo? Tak nějak probíhala tvorba máslového krému. Nicméně i toto snažení dospělo ke zdárnému konci.
Nerada bych psala příspěvek moc dlouhý a tak jen naznačím, co se dělo, když jsem se pokusila vytvořit marcipán. Potvrdila se má prvotní myšlenka, kterou jsem při pohledu na ten recept měla – 300g sypkých surovin se mi nikdy nepodaří spojit s 3 lžícemi oleje. Nepovedlo. Pomohla jsem si vodou a slavnostně vytvořila onu hmotu. Běžela jsem to oznámit muži, aby na mě mohl být pyšný. Byla jsem pryč sotva pár sekund a z hmoty byla cihla. Tvrdá kostka dobrá akorát tak na zabíjení.
Večer jsem ukončila s hysterickým smíchem nad sklenkou vína a pokračovala až druhý den (den odjezdu na oslavu). Marcipán jsem koupila. Ignorovala jsem nápis, že by mi jedna kostka měla na potažení mého dortu stačit a koupila rovnou dvě. Rozválet hmotu mě stálo mnoho sil a přesně, jak jsem předpokládala, tak mi jedna kostka na potažení nestačila.
Když už jsem byla ve fázi zdobení, na kterou jsem se těšila nejvíc, tak mi nezbyl vůbec žádný čas. V drogériích měli navíc jen zelenou, žlutou a červenou potravinářskou barvu, což mi dost narušilo plány. V potravinách mě zachránili ještě balením hotového hnědého marcipánu. Při pohledu na hnědou a zelenou mě napadlo ozdobit dort Lípou, což je strom matka ochranitelka.
Vytvořit kmen byla hračka. I po mírném ohřátí se mi koupený marcipán nepovedlo dovést k měkkosti a poddajnosti a tak vlastně kopíroval vlastnosti kmenu vzorově. Lístečky jsem tvořila rozmáčknutím kuličky mezi prsty a zdobila štětečkem. Nápisy byli asi to nejjednodušší a tak jsem se během 30ti minut koukala na výsledek.
Velkým potěšením pro mě později byl fakt, že se dortík nejen líbil a překvapil, ale dokonce i chutnal. A tak dostala moje horová pohádka o pečení dortu dobrý konec.
Kačka